Signál povolební
Marek Řezanka
Volby do Kongresu a části Senátu v USA se nesly v duchu mimořádně vypjaté atmosféry a chaosu.
Doprovázely je následující potíže, jež rozhodně nelze pokládat za marginální, a které mohly do jisté míry ovlivnit jejich výsledky:
1. Poruchy elektronických hlasovacích zařízení.
2. Absence hlasovacích lístků ve volebních místnostech, znemožňující lidem fyzické hlasování.
3. Nesrovnalosti, kdy se volič po příchodu do volební místnosti dozvídá, že již odvolil, což je v rozporu s realitou.
Dodejme, že USA se dlouhá léta stylizují do role arbitrů posuzujících „demokratický průběh voleb“ všude možně ve světě. Výše zmíněné body ovšem spíše hovoří ve prospěch dozoru nad jejich vlastními volbami.
Současně bychom si měli uvědomit, co může pro amerického občany znamenat, když je obviněn, že volí podruhé, tedy že podvádí. Za volební podvody totiž hrozí v USA vysoké tresty. Někteří občané volit nesmí. V červenci 2021 jsme se například dozvěděli o jistém Hervisi Rogersovi, který v prezidentských volbách hlasoval, ačkoli byl v podmínce – a účastnit voleb se tedy nesměl. Za to v USA hrozí desítky let ve vězení – až trest doživotní. S nadsázkou bychom mohli hovořit o Jeanu Valjeanovi dnešní doby. Naštěstí v tomto případě justice rozhodla jinak než v Hugově románu:
Generální prokurátor Ken Paxton nařídil Rogersovo zatčení v červenci 2021 na základě obvinění, že hlasoval, když byl podmínečně propuštěn. O více než rok později, poté, co texaský trestní odvolací soud zopakoval, že generální prokurátor nemá možnost jednostranně stíhat volební zločiny, soudce okresního soudu zrušil obvinění proti Rogersovi.
Jak se ale cítí ti, kteří jsou obviněni, že hodlali hlasovat podruhé? Nemohlo to mnohé občany odradit od volební účasti, neboť měli strach?
Co lze z výsledků amerických voleb vyvodit?: 1) Bitva o Senát byla mimořádně vyrovnaná (v Georgii se rozhodne až v prosinci). 2) Boj o Kongres vyznívá (stále nemáme k dispozici konečné výsledky) ve prospěch republikánských kandidátů, třebaže někteří Trumpovi favorité neuspěli. 3) Americká společnost je nesmiřitelně rozdělena: Statusově a generačně.
Český ministr zahraničí nezklamal, a opět potvrdil, že bakalářský titul získaný s odřenýma ušima by na tuto funkci stačit neměl. Místo toho, aby konstatoval, že zatím nejsou konečné výsledky amerických voleb známy, a že s komentáři počká na definitivní čísla, vyhrkl něco, co se na ministra nepřísluší: „Víme, že se nekoná očekávaná republikánská vlna, která měla získat většinu v obou komorách... Takže v tomto směru se domnívám, že podobně jako když se vyměnila vláda ve Velké Británii, tak i volby ve Spojených státech nepřinesou zásadní překreslení geopolitické mapy a vztahů.“ Chtělo by to méně číst propagandistické probidenovské propagandistické a proválečné médium, Forum 24 – a více se zajímat o fakta. Pak by totiž ministr postřehl, že republikánská většina v Kongresu bude pro Bidenovu politiku smrtící. Možná ta vlna není tak mohutná, jako by byla v případě, že by vše regulérně fungovalo, jak mělo, ale je stále vlnou schopnou smést současnou válečnou agendu a změnit kurs, který je nastaven k naší budoucnosti velice nepříznivě. Voliči v USA potřebují, aby vláda řešila jejich ekonomické problémy – ne, aby financovala válku někde daleko za humny s tím, že z této války nic pro americké občany nekyne.
Bidena podporují lidé mladí a budující kariéru. Ti, kteří jakýkoli odlišný názor označí za dezinformaci. Ti, kteří jsou za odlišný názor schopni udávat. Ti, kteří se cítí patřit k „elitě“.
Proti nim pak stojí generace starší a „neúspěšná“. Lidé nemajetní, s nižším vzděláním, lidé, kteří denně snášejí tunu ponižování a útisku ze strany „vyvolených“. Důležité je zmínit, že tento příkop je hlouben bez ohledu na barvu pleti, neboť černošská a hispánská populace má zastoupení na obou stranách barikády (dlužno však podotknout, že početně více jich je na straně tzv. „dezolátů“).
Členové Fialova kabinetu to možná nechápou, ale lze očekávat výraznou změnu kursu USA ke konfliktu na Ukrajině. Požadavky Zelenského se pro USA stávají čím dál větší a těžší koulí u nohy. Mouřenín posloužil – mouřenín může jít. Své by mohl vyprávět například Saddmám Husajn.
Víme, jak snadno opustily USA Afghánistán. Pokud nyní budou vnímat jako prioritu soupeření s Čínou, jejich boj „za demokracii na Ukrajině“ bude asi tak živý jako pensylvánský zákonodárce DeLuca, který sice prohrál boj s rakovinou, ale ve volbách pak stejně uspěl.
Jestliže v zájmu USA bude dialog s V. Putinem, nemohou potřebovat hordu nadšených fanatiků, kteří budou křičet, že ten, kdo jedná s Putinem, je ruský dezolát. Takto mluvit o amerických představitelích se v USA nehodnotí dobře.
Jistě, J. Biden zatím hodlá pokračovat ve vyzbrojování Ukrajiny a eskalaci válečného konfliktu, který již má jen v řadách vojáků statisícové ztráty na ukrajinské i ruské straně.
Naší pozornosti by nemělo uniknout jeho další přeřeknutí: „Myslím, že kontext je takový, že ať už se stahují z Fallúdže, nebo ne, a… myslím z města Cherson…“ Fallúdža ovšem není symbolem ruských zločinů, ale těch amerických, kdy iráčtí civilisté prchali před zkázou do pouště.
Podobného přeřeknutí se dopustil kdysi K. Schwarzenberg v prezidentské debatě s Milošem Zemanem, kdy začal hovořit o privatizaci Karlovarské Becherovky, ač řeč byla o něčem úplně jiném.
Samozřejmě zatím nemá cenu dělat účet bez hostinského. V Kongresu však podle všeho Republikáni většinu mít budou – nyní záleží pouze na tom, jak výraznou. Bude–li se v USA dále vyhrocovat rozdělení lidí na „ty správné a příslušníky elity“ a „dezoláty“, již tak ohromný tlak ještě naroste. Čím hůře se bude Američanům vinou ekonomického kolapsu dařit – a čím více budou kruhy v okolí prezidenta Bidena tlačit na další a další zbraně pro Ukrajinu, tím se bude spor „těch nahoře“ a „těch dole“ prohlubovat a vyostřovat. Nikdo si nechce nechat – obrazně řečeno – kálet na hlavu. Čím déle je nucen takový stav trpně snášet, tím více v něm narůstají frustrace a hněv.
Za hlavní signál amerických voleb tak považuji právě tento přetlak. Tak dlouho se volá do cizích válek, až se vyvolá ta domácí.
Prst nad námi
Prvního dne se o hodině třetí
ozve hlas – a s ním liják krvavý.
Druhého dne, zem, vytržena, letí.
Plameny s dýmem nebe zadáví.
Třetí den sloupy kouře zaplaví,
propasti se pak – čtyři – rozestoupí
ve vesmíru – a velké sirné sloupy
zapáchat budou jménem nápravy.
Do deseti kouř rozemelou stoupy:
Nad lidmi tyčí se prst káravý.
Čtvrtého dne se domy zhroutí v změti,
propast se brzy zrána rozžhaví.
Pátý den spadne do tmy bez paměti,
v hodině šesté svit se zastaví.
Šestý den hvězdnou plochu odstaví,
v hodině čtvrté prchnou lidé hloupí.
Obloha pukne – a andělé skoupí
uvidí škvírou lidské obavy.
V horách již lidi přejdou všechny roupy:
Nad nimi tyčí se prst káravý.
Sedmého dne se odpočinek světí,
ve světle božím Kristus postaví
na zem, která již bude bez havěti,
schody, aniž je požár roztaví.
Armagedon se vtírá do hlavy.
Co když však z nebe nikdo nesestoupí?
Smilní se, hřeší, vraždí, týrá, loupí.
Jaderná hrozba má hrot bodavý.
Pýcha nás nikdy z hříchu nevykoupí:
Nad námi tyčí se prst káravý.
Srdce a mozek střeva nezastoupí.
Apokalypsu ohlašují kroupy.
Takt válkychtivých není lákavý.
Antikrist na mír nikdy nepřistoupí:
Nad námi tyčí se prst káravý.
Báseň je inspirována Ecovým románem Jméno Růže, konkrétně Jorgeho apokalyptickou vizí.
Namluveno:
